pondělí 3. srpna 2015



Když slíbím, že něco udělám fakt brzo, dá se očekávat, že to potrvá zhruba čtyřikrát déle než obvykle. S touhle vlastností se snažím bojovat, leč výsledky se zdají být čím dál tím horší. Proto až dnes, po několika měsících, přicházím s reportem z kurzu alternativních příprav kávy, který jsem absolvovala v liberecké kavárně a pražírně Sweet City díky zážitkové agentuře Adrop.cz. A abych se na té době, po kterou jsem se k článku dokopávala, pokusila najít nějaké pozitivum, tak musím říct, že od kurzu jsem si usadila oblíbený způsob přípravy aeropressu. Samozřejmě právě díky kurzu. Ale o tom později.

Musím říct, že předem jsem měla od kurzu hodně vysoká očekávání - od kavárny čekám po předchozích zkušenostech jen to nejlepší. Obvykle se moje vysoká očekávání nenaplňují, jak to bylo tentokrát? 

Kurz probíhal přímo v prostoru kavárny, který je dostatečně velký, abychom měli všichni (tj. 8 účastníků a lektor) dostatek prostoru pro poslech výkladu i zkoušení všeho v praxi. Hodně se mi líbilo, že se mezi námi účastníky sešlo pár profíků (resp. začínajících baristů) i kávových nadšenců - amatérů. Celkem trval asi 4 hodiny (začínalo se v sobotu v 9 ráno) a za cenu cca 600,- Kč je prakticky zadarmo.

Pokud jde o lektora, bohužel z něj mám trochu smíšené pocity. Z pohledu ryze kávového jde o profíka každým coulem - znalosti, dovednosti a nadšení, prostě všechno, jak má být. Jakožto náš vzdělavatel se nám snažil předat úplně vše, co věděl a co ho napadlo, všechno v návaznosti, bez zbytečných kliček, přeskakování apod. Bohužel jsem z něj měla pocit, že některé z nás měl za dotazy občas trochu za blbce - což je možná pochopitelné, ale v takové chvíli by vše mělo zůstat posluchači skryto. Nebo to tak vůbec nebylo a já se pletu, kdo ví, ale každopádně mi to trochu kazilo dojem z celého dopoledne.

Tolik k dojmům, ale jak to celé probíhalo?

Pro začátek jsme dostali kraťoučká skripta s přehledem snad všech alternativních způsob přípravy kávy a stručných informací k nim - způsob mletí, doporučení teplota přípravy, délka extrakce, množství kávy a tak. Na přípravu nás tak čekal frenchpress, aeropress (můj favorit!), v60 a chemex.

U každého způsobu nám bylo ukázáno, jaká je zhruba správná hrubost mletí a jak mletí ovlivňuje vlastnosti kávy, např. vůni. U všech způsobů přípravy nám správné použití ukázal lektor a u dvou jsme měli možnost vybrat si dva způsoby, které jsme si vyzkoušeli v praxi. My si vybrali aeropress a v60, což jsou pravděpodobně nejpoužívanější způsoby přípravy filtrované kávy v domácích podmínkách.

Pro mě nejzajímavější část byla příprava aeropressu. Vzhledem k tomu, že kurz probíhal jen pár týdnů po českém aeropress cupu, ve kterém skončil barista Ondřej Hajdík ze Sweet City na šestém místě, měli jsme k dispozici 3 způsoby přípravy aeropressu, které použili vítězové a právě Ondřej. Způsoby jsme si ve skupinkách vyzkoušeli a musím říct, že výsledky byly natolik rozdílné (všechny dobré), že jsme se přesvědčili, jak variabilní aeropress je. A to je právě to, co mě na něm baví - každý si po chvíli zkoušení najde to své.

Aeropressem se víceméně končilo, čekal nás už jen rychle předvedený chemex. Ten jsme vyzkoušeli s Keňou z londýnské pražírny Square Mile. Káva byla tak výrazná a zvláštní, že mi ve standardní podobě vlastně ani nechutnala, na ledu to bylo o něco lepší, ale i tak jsem měla dojem, že piju spíš džus.

A jak takhle zpětně kurz hodnotím? Na jednu stranu je strašně těžké si vzpomenout na jednotlivé detaily, které ale stejně nejsou až tak podstatné, protože každý kurz je ve výsledku takový, jaký je lektor a hlavně jací jsou účastníci. Ale pořád ve mně zůstává dojem, se kterým jsem z kavárny odcházela - ne bezbřehé nadšení, které po chvíli vyprchá, ale absolutní spokojenost a pocit naplnění. Tentokrát se podařilo moje očekávání naplnit. Nebo možná i překonat. 

A co jsem si pro sebe z kurzu odnesla? Že aeropress mě pořád baví nejvíc, i když jsem měla možnost ho srovnat s ostatními způsoby přípravy (a naopak frenchpress mě pořád stejně nudí).

Původně jsem měla v plánu tady popsat, jak si aeropress připravuji, ale po tom, co jsem asi 4x napsala odstavec, který ale ve výsledku nedával absolutně smysl ani pro mě, natož pak pro někoho, komu chci informaci předat, že jsem se rozhodla to teď nechat být. Příště ale při přípravě kafe vezmu do ruky foťák, celý postup nafotím a sepíšu postup. Ale raději nebudu slibovat kdy, nebo to bude nejdřív za rok.

Souhlas?
Co vy a kurzy o kafi? Byli jste na nějakém? Plánujete jít? A co vás na kávě baví?

A abych nezapomněla. Jako takový malý úplatek za čekání pro vás mám překvápko - slevu 100,- Kč na nákup na eshopu www.adrop.cz, kde najdete spoustu zážitků - od bungee jumpingu přes lety balónem až třeba po veganské degustační menu. Pro získání slevy stačí při objednávce zadat slevový kód KÁČAVTROUBĚ.

pátek 1. května 2015

Pavlova s rebarborou, jahodami a balzamikem

Asi před měsícem nebo snad dvěma jsem na webu Blogerky objevila výzvu na vyzkoušení balzamikových krémů Kalamáta Papadimitriou. Stačilo napsat pod článek, proč zrovna já bych měla krémy dostat k ozkoušení. Z přihlášených blogerek měli organizátoři vybrat 20, mezi které jsem se nějakou záhadou dostala. (Můj důvod byl, že teď hodně pracuji s grilováním ovoce kvůli Restaurant Day a k tomu balzamika prostě patří - na mém menu se usadily třeba grilované jahody v balzamikovém octu s bazalkovým cukrem a balzamikovým krémem Kalamáta s citrusy - ale na ty recept teprve bude). 

Každá z nás musí do dneška (jasně, zas to dělám na poslední chvíli) uveřejnit recept s použitím balzamikových krémů Kalamáta. No a jedna z nás vyhraje výlet do Řecka...tak proč se nesnažit, že?

Jednoho dne mi tak do práce přišel balíček se 4 krémy - světlým balzamikovým krémem, světlým s citrusy, čistě tmavým a také tmavým s fíky. Musím říct, že nadšená jsem ze všech a mám co dělat, abych je šetřila na RD. Nejlepší jsou podle mě ty ochucené - někomu přijdou chemické, ale mě naprosto super!

Původně jsem myslela, že do soutěže pošlu recept na grilované jahody, ale nakonec jsem se rozhodla, že ten přidám až spolu s článkem o Restaurant Day. Na řadu tak přišla pavlova (která je pro mě snad ještě lepším dezertem než makronky!) s rebarborou a jahodami (ach to jaro!) s balzamikovo-karamelovou omáčkou dozdobená tmavým balzamikovým krémem Kalamáta Papadimitriou. 


Asi by to chtělo doplnit, jak vznikl název tohoto typicky australského dezertu. Ale napsáno toho o tom bylo již tolik, že si to můžete přečíst třeba tady. A třeba je to všechno pravda.

neděle 26. dubna 2015

Sušenky z arašídového másla bez mouky

Na blog už sakra dlouho pořádně nepřispívám (radši se ani nekoukám, jak dlouho přesně), s receptovými články to je ještě mnohem horší. V poslední době jsem po večerech prakticky nepouštěla počítač, protože se mi do něj nechtělo trávit čas i po práci. 

Navíc jsem tak nějak zanevřela na foťák - měla jsem dojem, že nic pořádného stejně nejsem schopná vyfotit, tak jsem vše odbývala telefonem. Jenže ty fotky na blog prostě dát nemůžu, bývají horší než hrozné. Ale teď se to najednou zlomilo, nechala jsem se ve focení namotivovat a tak se budu snažit. A tak mám najednou sem tam nějaké fotky k receptům, které tu zřejmě brzy přistanou. Třeba teď to jsou děsně nenáročné (surovinově i postupově) sušenky z burákového másla, které jsou navíc bez mouky a bez mléčných výrobků.

Takže tady jsou!