pondělí 16. prosince 2013

Čokoládové lanýže s chilli

Na letošní Vánoce se nějak podezřele moc těším a podezřele moc na ně peču a ne-peču, přikládám to k rozšiřování pole působnosti prokrastinace, což samozřejmě vede k tomu, že na příští víkend se mi sešlo hrozně moc pečících plánů (minivětrníky, minicupcakes, různé sušenky, jedlé přídárky a tak vůbec) a taky hrozně moc školních deadlinů. V rámci prokrastinování během uplynulého víkendu se mi podařilo stvořit i super jednoduché, v podstatě rychlé a hlavně děsně dobré čokoládové lanýže s chilli. 



Čokoládové lanýže (truffes au chocolat) jsou vlastně hrudky z čokoládové ganache, ideálně hořké, ale s menšími úpravami se dají stvořit i z mléčné nebo bílé. Lanýže se jim říká proto, že mají připomínat pravé lanýže, takže se člověk nemusí moc patlat s tvarem a dělat kuličky, prostě to uhňácá, jak mu to přijde pod ruku, a bude to tak nejsprávnější :).

čtvrtek 12. prosince 2013

Mrkvový dort aneb Potahování poprvé

V poslední době jsem tak nějak pochybovala, že cokoliv z toho, co dělám, má vůbec nějakej smysl. Byla jsem nešťastná z blogu, protože jsem najednou nevěděla, proč ho mám, když by mi vlastně mělo stačit psát si recepty jen někam na papír, když jsem nikdy neměla žádné výraznější sklony k exhibicionismu a když tu vždycky bude hrozně moc foodblogerů, kterým nebudu sahat ani po palce u nohou. Ale pak mi napsal kamarád, kterého jsem asi milión let neviděla (no dobře...7 a půl, což mi ale pořád připadá jako děsivě dlouhá doba), něco ve smyslu, že se mu líbí, že peču, že mám blog a tak vůbec. A to je přece to, proč to dělám! Protože se to může někomu líbit, můžu někoho potěšit a můžu něco sdílet. Smysl to má, i kdyby šlo jen o toho jednoho jediného člověka.

Takže díky, Dasi!

A teď konečně k tomu dortu :)


To mi tak jednou volala sestra, jestli bych prý neteři neudělala dort  k prvním narozeninám. Vybrala si mrkvový dort, který jsem nikdy nezkoušela, ale to nebyl ten problém. Já se totiž naprosto neprozřetelně zeptala, jestli chce, aby to byl dort potahovaný nebo ne. Chtěla. A já se do té doby potahování dortů čímkoliv fakt bála. Tak nezbylo než se odhodlat, vymyslet motiv a prostě to zkusit. Samozřejmě jsem si představovala, jak bude hladký, čistý, nepotrhaný (!!!) - no prostě nejlepší. Je jasné, že tak nedopadl, protože to by pak svět musel být zázračným místem, kde se ve volné přírodě prohánějí jednorožci. Vlastní blbostí jsem potrhala fondant (nepohlídala jsem si podsypání, příště asi vezmu zavděk silikonovým válem...brr), špatně (tj. skoro vůbec) jsem uhladila ganache a tak vůbec. Ale stejně jsem na sebe pyšná, protože korpus se povedl, krém taky, ale hlavně za to, že jsem se k tomu potahování vůbec odhodlala.

Korpus jsem dělala podle Dity P. a byl vážně moc dobrý. Krém jsem nakonec dělala svůj tvarohový, protože máslo v krémech mě pořád děsí, ke korpusu se fakt hodil, nebyl přeslazený, ale hezky svěží. Příště poputuje i na cupcakes.

středa 27. listopadu 2013

Levandulové Sfogliatelle Ricci aneb Listopadová výzva The Daring Bakers

V říjnu jsem se na Odvážné pekaře až příliš jednoduše vykašlala, protože jsem do toho šla s tím, že se dostanu k zajímavým sladkým receptům, které bych jinak nepotkala (teda jako potkala, na různých foodblozích, ale tam by mi chyběla motivace to zkusit). Jenže právě v říjnu, na mou druhou výzvu, na mě vykouklo cosi slaného a ještě ne moc hezkého (jakýkoliv pot pie - nakonec jsem ho vyzkoušela, pozdě, bez foťáku, bez extra nadšení, ale bylo to celkem jedlé a je to zajímavá možnost zlikvidovat zbytky v ledničce, ale to je všecko), tak jsem se trochu naštvala a ignorovala to. Naštěstí mě listopad znovu namotivoval a fakt to byla výzva, jak má být, protože v sobě spojovala to, čemu se vyhýbám - relativní pracnost a hlavně časové prostoje, ty vážně nesnáším - italské Sfogliatelle Ricci (někde jsem našla pod názvem Ricce), Sfogliatelle Frolle nebo americké Lobster Tails. Nedělala jsem všechny, ale jen Sfogliatelle Ricci. Celkem velké lískované mušličky s krupicovo-ricottovou náplní.


Tuto výzvu si pro nás přichystala Sandie z blogu Crumbs of Love, recept byl vážně podrobný, přichystala několik možných verzí, jak Sfogliatelle, tak i náplní. A samozřejmě každého pochválila :))

Our November hostess was Sandie from Crumbs of Love. Her recipe was really detailed, she provided us with several versions of pastry and creams. And she wasn't considerate with compliments about our results :))

středa 6. listopadu 2013

Éclairs? Éclairs!

Když jsem byla malá a moje sestra studovala v Praze, tak mi vždycky vozila "eklérku". Měla jsem to hrozně ráda, bylo to sladké, měkké, plné čokolády, prostě úžasné. Vzpomínala jsem na to několik let s nostalgií, časem začala pátrat po receptu, až jsem došla ke krutému prozření - eklérka neexistuje! Byly totiž z Dunkin Donuts, takže šlo jen o donutové těsto plněné čokoládovým krémem. Takže teď touhu po sestřiných eklérkách řeším kupovanými čokodonuty. A hlavně jsem objevila pravé éclairs z odpalovaného těsta s crème pâtissière! 
A teď jsem se konečně odhodlala a udělala je vlastnoručně.


Odpalovaného těsta jsem se vždycky příšerně bála. Nevím proč, protože jsem se ho ve svém náctiletém období plném první pomoci nadělala vážně hodně - jen jsem vynechávala vajíčka a sloužilo k jiným účelům než k jídlu (konkrétně k vytváření fingovaných zranění...no...ukázku sem radši dávat nebudu, ať nekazím chuť). A hlavně na tom vůůůbec nic není. A ještě se výsledku dostanete k úžasně sympatické konzistenci!
Recept jsem opět převzala z Joy of Baking (jejich recepty jsou vážně super).

neděle 3. listopadu 2013

Dýňové kořeněné muffiny jako esence podzimu

Zimu přežívám. Na jaro se vždycky těším. Léto prostě je. Babí léto mě každoročně nadchne. Ale podzim, ten miluju, s veškerým jeho světlem i stíny, barvami i šedí. A teď jsem konečně objevila jídlo, které je koncentrovaným podzimem. Dýňové muffiny, které uklidní a usadí, když je šedo, ale přitom naprosto dokreslují krásu barevného a slunečného podzimu.

Nic tak tajemného jsem ještě neviděl...
Podzim dvou tváří - 
jedné jasné a přímé 
a druhé plné záhuby.
(Filip Topol - Viděl jsem rok)


pátek 27. září 2013

Three milk (cup)cake s kávou aneb Moje první výzva The Daring Bakers!


Hlavním impulsem pro založení blogu bylo to, že jsem potřebovala motivaci k plnění výzev The Daring Bakers. A je to tady, moje PRVNÍ výzva (kterou jsem málem zapomněla napsat, i když napečeno jsem měla už dlouho).

Zářijovou výzvu pro nás nachystala Inma z La Galletika, celý měsíc byla hrozně fajn, chválila hotové výzvy, vítala nováčky a hlavně se podle jejího návodu peklo vážně dobře. Three milk cake (populární hlavně ve Střední a Jižní Americe) mě v první chvíli nijak nenadchl, piškotová těsta nemusím a bojím se práce s bílky ve spojení s laciným studentsko-bytovým mixérem. Ale nakonec všechno dopadlo nad moje očekávání :)


pondělí 2. září 2013

You can't blame the Blueberry Pie...


There's nothing wrong with the Blueberry Pie, just people make other choices. You can't blame the Blueberry Pie, it's just... no one wants it.

Tohle říká Jeremy Lizzie ve filmu My Blueberry Nights.  Ten film miluju, upevnil ve mně nautuchající touhu po malé kavárně a taky skoro permanentní chuť na borůvky. Ale ta myšlenka z úvodu se mi strašně nelíbí - já CHCI borůvkový páj, chci ho hodně a chci ho často. Je osvěžující, nepřeslazený a hlavně je absolutním znamením léta. 

Z veškeré záplavy receptů na borůvkový páj jsem si vybrala ten podle Joy of Baking. Není složitý, je skvělý a je to jistota úspěchu.