Blog mám asi rok a půl (pokud se nepletu).
Za tu dobu jsem poznala (i když jen virtuálně) spoustu super lidí, které mám hrozně ráda a doufám, že je jednou potkám i osobně. Za to vděčím především instagramu, kde se foodies dokážou opravdu vyřádit, což mě ohromně baví.
Jenže jsem zjistila, že jsem blogu nedala tolik, kolik bych chtěla. Třeba logo. Design. Skvělé fotky. Čas. Inovativní recepty. Víc receptů. Víc čtenářů.
Jo, vážně bych chtěla víc čtenářů, i když se za to stydím. Blogy podle mě slouží většinou tak nějak k honění vlastního ega a já moc nevěřím těm, kteří si ho prý zakládají jako svou kuchařku. Ta se dá totiž psát i do sešitu.
Moje ego tak dostává trochu výprask, což mě ale vede k jedné myšlence:
Za tu dobu jsem poznala (i když jen virtuálně) spoustu super lidí, které mám hrozně ráda a doufám, že je jednou potkám i osobně. Za to vděčím především instagramu, kde se foodies dokážou opravdu vyřádit, což mě ohromně baví.
Jenže jsem zjistila, že jsem blogu nedala tolik, kolik bych chtěla. Třeba logo. Design. Skvělé fotky. Čas. Inovativní recepty. Víc receptů. Víc čtenářů.
Jo, vážně bych chtěla víc čtenářů, i když se za to stydím. Blogy podle mě slouží většinou tak nějak k honění vlastního ega a já moc nevěřím těm, kteří si ho prý zakládají jako svou kuchařku. Ta se dá totiž psát i do sešitu.
Moje ego tak dostává trochu výprask, což mě ale vede k jedné myšlence:
Je foodblog založený na sdílení receptů opravdu tím, od čeho očekávám nějaké vnitřní naplnění?
Odpověď je až směšně jednoduchá.
Není.
Nestačí mi psát recepty, k nim připojit pár ne moc smysluplných vět a nekvalitních fotek a čekat, jestli si z toho někdo sedne na zadek. Chci totiž měnit své okolí, své město, svůj Liberec. Chci mu ukázat, že foodies se můžou vyřádit i tady, ne jen v Praze nebo v Brně (které mi mimochodem dost chybí!). Že zajímavé akce se tu dají uskutečnit a můžou být úspěšné. Že i my máme dobré foodie-pointy, kde se dá dobře najíst i napít.
Rozhodla jsem se do toho šlápnout a začít psát o zajímavých žracích místech v Liberci a hlavně uskutečnit některé akce, na které si už dlouho myslím. A taky chci cestovat za jídlem. No a sem tam přihodit nějaký recept, protože peču a vařím pořád. Té záliby se hned tak zbavit nehodlám.
Zatím jsem na pořádání akcí sama, ale věřím, že se najdou nadšenci, kteří mi s tím do budoucna pomůžou a naučí mě něco nového.
Znám se, vím, že mi to nepůjde snadno, ale hrozně se těším.
A co mě teda teď čeká?
- Konečně to logo. Nápad mám, jen ho potřebuju zpracovat někým šikovným.
- Napsat první recenzi (a pak další a další a další...), poslat ji lidem, kterým jsem ji slíbila, a v upravené podobě ji co nejdřív zveřejnit i tady. O jaký podnik půjde zatím neprozradím.
- Rozjet akce, o kterých už přemýšlím alespoň půl roku. Třeba cupcake cup a Restaurant Day. Na RD se obzvlášť těším - mám vymyšlené super místo včetně doprovodného programu. Takže v květnu, jo?
Tak jsem se pochlapila a už založila na FB skupinu Restaurant Day Liberec, tak se koukejte přidat!
- Jet se prožrat Londýnem.
- A to nejdůležitější: Mít se dobře a plnit si sny.
