Red velvet cupcakes

V poslední době je to kolem mě jen a jen samý kapkejk. Hlavně proto, že týdně mi z kuchyně odcházejí minimálně dvě várky (přičemž se pokaždé snažím dělat nové a nové a nové příchutě, takže receptů je čím dál tím víc), pak taky proto, že jsou rozkošné a jdou mi líp od ruky než obyč dorty.

Takže tentokrát přicházím s klasikou všech klasik - red velvet kapkejky s vanilkovým cream cheese. Co na tom, že red není úplně red, ale spíš brown...

Ty papírové košíčky sice dvakrát neladí, ale když já nemohla najít čistě bílé

Jinak tenhle recept mám otestovaný už asi milionkrát v různých formách a nikdy mě nezklamal, patří mezi moje čokoládové stálice.

Čokoládové cupcakes s chilli

Už hrozně moc dlouho se chystám na nějaký výtvor, kde se objeví kombinace čokolády s růžovým pepřem, zázvorem nebo solí. No...ještě na to nějak nedozrál čas (nebo strávníci), tak nakonec vždycky skončím u osvědčené klasiky - čokoláda s chilli. Není to nic převratného ani objevného, ale zato je to prostě děsně dobrý. Tu kombinaci sladkého začátku, který nakonec vybouchne v příjemnou pálivost, nám ti jihoameričani prostě dobře vymysleli.

Vždycky mám pocit, že sladko-hořko-pálivá kombinace je spíš pánská záležitost (a taky proto jsou tentokrát kapkejky doladěné mo-kníry), ale v mém okolí jsou na ni zatíženy spíš ženy. A co vy a čokoláda s chilli?

(Jo a o mé oblibě čokochilli kombinace se můžete přesvědčit i u receptu na čokolanýže.)

O čokochilli kapkejky si tentokrát řekli pánové z liberecké Small Change Coffee, takže jsem pekla večer a neměla v plánu fotit, což se ale změnilo po ochutnání kousku korpusu (ten znám) a hlavně krému. Takže jsem nakonec fotila v naší tmavé kuchyni a s absolutní neschopností pracovat se světlem. Fotky tedy omluvte, nějak se mi teď daří čím dál hůř.

A ještě něž se dostanu k receptu, tak musím přiznat kredit za recept skvělé Petře z blogu Kitchen and the City, objevila jsem ho ve výzvě v Gurmetu jako korpus k schwarzwaldskému dortu. A už ho nedám, je boží.

České buchty s tvarohem a povidly

Ano, ano, mám v zásobě celkem ucházející fotky mnohem víc kůl, modernějších a hezčích dezertů, jako je třeba mille-feuille (a několik různých receptů na kapkejky). Jenže ona česká klasika může být taky fajn a ještě ke všemu děsně dobrá. Jako třeba obyč buchty. S tvarohem. A hlavně s povidly. A trochou rumu.

Na tenhle recept jsem narazila díky Terce, když na ně odkaz sdílela na facebooku.  Na Apetitu se na něj sneslo tolik chvály, že jsem je prostě musela vyzkoušet.

Musím říct, že buchty byly vážně super, ještě druhý den byly krásně měkké a vláčné (pak už nezbyly, tak těžko říct, jak by vypadaly třetí den :)) ).

Émerické sušenky s kousky čokolády

"Káťo, nemáš zaručenej recept na sušenky s kouskama čokolády?"

"Kači, nevíš jak udělat sušenky jako ze Subway?"

Ehm...no...nemám. Fakticky nevím. (Sušenky ze Subway jsem dokonce ani nikdy neměla...) 

Uznávám, že sušenky jsou vlastně základ a čokoláda jakbysmet. Takže je potřeba s tím něco udělat, noné?

Subway nikde poblíž nemám, takže to, jestli jsou fakt autentické (no...nebo alespoň podobné) neposoudím, ale recenze na původním webu tvrdily, že jsou, tak tomu budu věřit. Na české poměry jsem teda trochu hnula receptem a to tak, že jsem snížila množství bílého cukru - prostě síla zvyku.

Ingredience

(na 9 vééélkých sušenek)

125 g hladké mouky

1,5 lžičky kypřícího prášku

cca půl lžičky soli

85 g rozpuštěného másla

40 g bílého cukru

90 g hnědého cukru

cca lžičku vanilkového extraktu

1 vejce

150 g hořké čokolády nasekané na kousky

Postup

V míse smícháme rozpuštěné máslo a oba druhy cukrů dokud se pořádně nespojí, dál přimícháme extrakt a vajíčko. Pořádně, pěkně do lehké pěny.

V další misce smícháme mouku, sůl a kypřící prášek. 

Suché ingredience prosejeme do suchých a pořádně promícháme, až se vše propojí. Vařečkou nebo stěrkou jemně vmícháme kousky čokolády (nebo "chocolate chips", ale ty jsem ještě neviděla nikde jinde než v Chefparade Warehouse a možná M&S).

Lžicí děláme hroudy (v dostatečných vzdálenostech - pokud budete mít sušenek 9, tak budou mít v průměru cca 12 cm) na plech vyložený pečícím papírem. Vážně těsto stačí na plech jen tak "vrznout", není třeba nijak rozplácávat nebo tvarovat, roztečou se do kruhu samy.

Pečeme v troubě vyhřáté na 165°C (horkovzduch) asi 15-17 minut. Nelekejte se, sušenky budou po upečení celkem dost měkké, ale když je necháme na plechu ještě trochu dojít (minuta, dvě), tak se zpevní, kraje budou pěkně křupavé a střed zůstane měkčí. Nebo pokud je chcete křupavé celé, tak je pečte zhruba 18-20 minut.

Jak říkám, nevím, nakolik se podobají nebo nepodobají sušenkám ze Subway. Ale vím jistojistě, že jsou dobrý! (A fakt nenáročný!)

#sffstromovka

Jasně, jasně, mám skoro dvoutýdenní zpoždění s článkem - nejdřív jsem čekala na fotky, pak byla všude článků přehršel, pak na to prostě nebyl čas a chuť - přece jen se mi po 7-8 hodinovém čučení do notebooku v práci do něj nechtělo čučet ještě doma. Teď čas i chuť je, fotky mám a záplava článků taky přešla, takže tohle neberte jako reportáž z pražské/české gastro scény, ale spíš jako vzpomínku na fajn akci.

Jen ve zkratce, o co na #sff jde? Začalo to letos na jaře, kdy se část české foodie scény rozhodla ukázat světu Praze Holešovicím, jak taky může vypadat street food. Jenže ona myšlenka nenadchla jen Holešovice nebo Prahu, ona nadchla i Brno (takže se v létě konal už i #sff v Industře) a teď na podzim už asi celou republiku, protože nastal #sffstromovka v areálu holešovického výstaviště, na kterém byly davy návštěvníků a obrovská, nadšená a šikovná skupina profíků i amatérů, kteří se rozhodli nám ukázat, co všechno umí. A že toho teda umí spoustu!

Ráno v 10 to vypadalo ještě takhle...Odpoledne se už nedalo projít.

Mlha a dort

Už jsem dávno měla v hlavě úvod článku o posledních dnech ve znamení red velvet kapkejků a dortů, ale přes dojmy (a absolutní únavu na vyplodění článku - spánek a poslední díl Masterchefa byly více odpovídající mým intelektuálním schopnostem) včerejšího večera se mi úplně vykouřil z hlavy. A není tam. 

Tak tu radši místo keců o tom, proč dort a proč cupcakes a proč red velvet  a proč tohle a támhleto, tu budu chvíli opěvovat Jizerské ticho.

New York cheesecake

Je to už hodně, hodně, hodně dlouho, co jsem přidala poslední příspěvek na blog. Chvíli jsem nepekla, chvíli nefotila a chvíli jsem pekla jen osvědčené klasiky na žádost rodiny a okolí a tudíž fotila tak maximálně na instagram. Ale to je teď pryč, přicházím s nejvíc nejlepším pečeným cheesecakem, který kdy opustil mou kuchyň.

Se světlými pečenými cheesecaky jsem vždycky bojovala - na chuť byly vždycky dobré, ale vzhled byl pokaždé příšerný. Když se teda naskytla příležitost splnit kamarádkám dávné přání, abych jim upekla cheesecake, nešlo jinak než objevit dokonalý recept na klasický New York cheesecake. Ten jsem našla na britských stránkách BBC Good Food. 

Nakonec jsme ho snědli k snídani (spolu s lotrinským quichem, na který přidám recept co nejdříve, a hummusem) na Ještědu. Fotka ze snídaně je tady.

Holandské Stroopwafels

Mojí první vzpomínkou na tzv. holandské sušenky, jak se u nás stroopwaflím říkalo, je z doby asi před 10 lety, kdy jsme byly s mámou na dovolené u známých v Holandsku (ehm...pardón, Nizozemsku). Jely jsme na kole do Leidschendamu (myslím, jistě vím jen to, že se jelo kolem fotbalového hřiště), v nákupním centru si koupily stroopwafles (a asi i vla, což je naprosto výbornej řídkej pudink), jedly je v parku u vody a koukaly na pána v krásně červeno-malinové bundě a bylo to fajn.

Od té doby jsem v Holandsku jen byla párkrát, takže mi pořádné stroopwafle celkem chybí, protože ty, co se u nás dají koupit, prostě nejsou to pravé ořechové/sirupové. Ale možná tomu chybí jen větrné mlýny, divné nebe (který je v Holandsku fakt jiný!) nebo prostě pocit dovolené. Ale domácí stroopwafles všechno tohle dokážou vynahradit!

Je jasné, že jen málokdo máme doma speciální oplatkovač, aby byly wafle úplně nejsprávnější, ale celkem s úspěchem jde použít i srdíčkový waflovač (ty čtvercové jsou moc tlusté).

Dál potřebujeme jakýkoliv cukrový sirup, což je vlastně nekrystalizovaný cukr, který vzniká při rafinaci cukru (to nevím z hlavy, to mi radí teta wiki) a "měkký hnědý cukr", tedy třeba jakýkoliv muscovado cukr. Sirup samozřejmě existuje spešl holandský, ale celkem v klidu ho jde nahradit golden syrupem, melasou nebo snad i javorovým sirupem. Já použila cukr dark muscovado a golden syrup (oboje z M&S) a myslím, že chuť jsem celkem trefila.

Všude samej cupcake!

To se tak jednou Verča Z ghetta rozhodla, že v Brně uspořádá Cupcake cup (protože cupcaky jsou prostě nejlepší, žejo...). Prvotním impulsem byl loňský pražský cupcake cup, ale na rozdíl od něj (podle reportu u Verči na blogu) se to v Brně rozhodla uspořádat pěkně ve velkém - s logem, plackami, hodnotícími tabulkami, perfektním místem konání, cenami...no prostě vším možným. Dala si s tím neskutečně moc práce a za to všechno jí patří jeden obrovský dík!

Prudce soustředěné a erudované posuzování vzhledu cupcaků.

Cupcake cup byl naplánovaný na předvelikonoční sobotní odpoledne (takže jsem konečně zase jednou viděla víkendové Brno i za světla) a konal se v suprové kavárně Atlas. Sešlo se celkem 18 různých druhů cupcaků, pekařů bylo celkem něco přes dvacet, protože párkrát soutěžily celé týmy. Hodnotily se vždy dva aspekty chuť i vzhled a vítězové se vyhlašovali ve dvou kategoriích - hodnocení veřejnosti a poroty, ve které byla samozřejmě Verča, pak Hladová Terka, která vyhrála pražský cupcake cup, a Terka z Future Sailors.

Máslové sušenky

Skoro celá naše rodina má slabost pro různé plechové krabice. Ty se velice často dají koupit plné různých sušenek - třeba z Ikey švédské pepparkakor nebo z M&S máslové. A jelikož jsou krabice z M&S úplně nejkrásnější, ale také pořádně drahé, tak si člověk ten výdaj omlouvá alespoň přidanou hodnotou v podobě sušenek. Jenže včera jsem objevila superrychlý recept na extradobré máslové sušenky. Nevím, čím si teda ty výdaje budu omlouvat do budoucna, kupované už totiž nechci ani vidět.

Recept jsem uzmula odtud a je moc super. Navíc má těsto naprosto úúúúžasnou konzistenci asi jako kinetický písek (vygooglete si, nepíšu to kvůli reklamě :D ).

Wannabe baristka Káča

Chci pracovat v kavárně.

Ne, nemám praxi.

Ne, nejsem dostatečně dekorativní, aby mě někde vzali i bez praxe.

Ne, praxe se nezískává hodinami, které jsem proseděla v kavárnách.

Ještě mám co dělat.

Takže...praxi přímo v provozu hned tak neseženu, tak jsem se rozhodla udělat si alespoň baristický kurz. Ne že bych nějak extra věřila, že mi to zlepší výchozí pozici, spíš jsem to brala jako možnost ověřit si, jestli by mě to bavilo. A jestli třeba nemám pro věc nějaký skrytý talent.

Bavilo. A nemám.

Latté "art". Jablko. Omyl. (Ale to se neříká.)

Jak napovídá (těžce nekvalitní) fotka, zvolila jsem kurz Barista v Coffee Club academy v Brně. Vzhledem k tomu, že Brno nabízí hodně podobných kurzů, rozhodovala jsem se v první řadě podle referencí, které jsem našla na internetu, ale také podle toho, jak důvěryhodně na mě působila webová prezentace kávových škol. Z toho všeho mi nejlépe vyšla právě Coffee Club academy. Jako bonus měli kurz vypsaný hned na následující týden a bylo v něm poslední volné místo. To je přece znamení, ne?

Vafle s karamelizovanými jablky a hruškami

Loni na prvního máje jsem snídala v brněnském Kafecu, kde jsem si dala výýýýborné lívance s karamelizovanými hruškami a zakysanou smetanou. 

Asi před měsícem jsem pořídila domů vaflovač. 

Dneska z toho vylezly domácí vafle s karamelizovanou hruškou (měla jsem jen jednu a byla to škoda) a jablky s pomerančovou zakysanou smetanou.

Vycházela jsem z receptu, který jsem našla na Apetitu, který jsem si jen velice decentně pozměnila, a zatím šlo o nejlepší vaflové těsto, které jsem vyzkoušela. A těším se, až je zkusím alespoň z celozrnné pšeničné nebo ještě líp špaldové mouky.

Máslové croissanty

Takže na rovinu - do receptu na máslové croissanty jsem nepřinesla ani špetku vlastní invence, recept je komplet podle Kitchenette. Takže proč ho znovu zveřejňovat? Přece protože blogování není jen o tom, aby se člověk s celým širým světem podělil o bezva recept, který nejde jinde najít a který mu jako úderem blesku přišel na mysl, ale především o tom, aby si mohl blogger pěkně honit triko a ukázat, co se mu povedlo (a instagram na to vždycky nemusí stačit, žejo...).

A vůbec, něco jsem receptu přinesla! Vydělila jsem ingredience napůl a 4 croissanty posypala cheddarem! Prudká kreativita, no né? ;)

Došla jsem k závěru, že croissantové těsto není nic těžkého, abych se tomu musela vyhýbat tolik, jako do teď. Jde jen o to, rozpočítat si čas, abyste vždycky včas rozváleli a popřekládali těsto a aby vám před posledním válením neleželo moc dlouho v lednici, jinak by taky nemuselo vůbec vykynout. Markéta Pavleje (Kitchenette) doporučuje věnovat poslednímu odložení v ledničce ideálně 6-8 hodin, ale rozhodně ne víc než 18. Já těsto zadělala asi v 19 hodin večer, kolem 23 hodin naposledy rozválela, vytvarovala druhý den v půl 8 ráno, cca v 9 jsem začala péct a croissanty vyšly nádherně! (Ale předem jsem si musela nakreslit časový harmonogram, abych měla jistotu, že nepůjdu spát ve 3 v noci...:) )

Makronky podle Pierra Hermé s hořkou ganache

Zjistila jsem, že mám celkem dar netrefovat různé významné žrací dny přesně o týden. Jednou třeba americký Národní den banánového chlebíčku, to jsem ho o týden předběhla (normálně se slaví 23. února). To by tak nevadilo. Ale teď jsem ve čtvrtek 20. března prošvihla francouzský Jour du Macaron! Ne že bych o něm nevěděla, to jó, ale já prostě jen zapomněla dovézt si domů mandlovou moučku (která je teď na severu k nesehnání)...

No. 

Prostě pitomá.

Ale včera jsem to napravila a to rovnou přímo podle Pierra Hermé a nikdy jsem nebyla s mýma makronkama spokojenější. 

A vlastně jsem si tím týdenním zpožděním zprůměrovala ten předstih s banana bread. Takže to je jako kdybych se v obou termínech trefila přesně. 

No né?

Jo a jinak makronky, které jsou teď v Čechách děsně in, jsou už prý v Paříži out. To jim na chuti ale nic neubírá, tak proč se jim nevěnovat dál... (Btw - in jsou teď prý éclairs. Ty už tu mám taky, předcházím dobu. Tu českou. Chňá.)

Pokud jde o makronky, tak mi vlastně nikdy nepřišly nijak nevyzpytatelné, jak se o nich vykládá, ale možná jsem jen měla kliku (totálně se mi nepovedly jen jednou a to v cizí troubě). Dřív jsem používala tzv. francouzský způsob přípravy (sníh se šlehá rovnou s cukrem, pak se přimíchají suché ingredience), ale výzva pro mě byl tzv. italský způsob, který používají také slavná pařížská cukrářství Pierre Hermé nebo Ladurée, tady se používá cukrový rozvar, který se musí ohřát na přesnou teplotu a který se pak všlehá do sněhu (a cukrového rozvaru se bojím úplně stejně jako karamelu!). 

Nakonec to až tak děsivé nebylo, makronky vyšly úplně krásně a ještě mi přijde, že u tohoto receptu není tak nutné trefit nejideálnější teplotu v troubě. 

Ultra čokoládový koláč s višněmi

Někdy ve zkouškovém jsem se byla učit v brněnské kavárně V melounovém cukru (což je mimochodem asi nejsympatičtější kavárna v Brně) a kromě cappuccina, mandarinkové limonády (boží okurkovou zrovna neměli) jsem si dala taky skoro dokonalý čokoládový koláč se švestkami (a taky šlehačkou a kofilou, ale to už byl jen detail, ani bych to nemusela mít). Čokoládová ganache v koláči měla tak úžasnou konzistenci, že se mi o ní od té doby snad i zdálo. Tak jsem nám takový koláč teda taky udělala, ať mám klid!

 V Melounovém cukru byly ty švestky děsně fajn nápad, ale ta čokoláda je nějak přebila, byly málo výrazné a znát byly spíš jen na skus, tak jsem se rozhodla je vyměnit za višně (teď teda samozřejmě z kompotu :) ).

"Krásný chléb" s čokoládovo kokosovou náplní aneb Únorová výzva The Daring Bakers'

Obecně nemám ráda všelijaké mánie a "zaručené" recepty, které lítají českým internetem. Jednu dobu se ve všech českých pekařských skupinách na facebooku rozšířil estonský kringel, který se postupně přetransformoval do ozdobných chlebů (nebo spíš koláčů) s čokoládovou nebo skořicovou náplní. Ne že by nevypadaly lákavě, vypadají výborně, ale vždycky od takových hromadných nadšení čekám hrozně moc a velice často jsem pak zklamaná, tak je prostě rovnou nezkouším. A evidentně tak dost často o něco přicházím, jako třeba teď, holt hromadný názor lidu má občas své opodstatnění :D

Někdy na konci ledna jsem začala uvažovat, že tomuhle výtvoru dám šanci (protože chuť na nutellu byla větší než obvykle a chtěla jsem si ji nějak omluvit...). O to překvapenější jsem byla, když na mě beautiful bread vykouknul jako únorová výzva The Daring Bakers'. 

Banana bread

Jasně. Pryč s amerikanismy, mluvme česky! Ale když banánový chlebíček zní prostě hrozně a připomíná mi to biskupský chlebíček z krámu. Ten prášivý, s čímsi, co je asi kandované ovoce, a s hnusnou čokoládou. A to teda banana bread nepřipomíná ani zdaleka. Tohle je naopak ideální způsob, jak zpracovat staré banány a ještě ke všemu z toho vyleze něco moc dobrého.

Banana bread pochází z USA, začal se rozšiřovat ve 30. letech 20. století. A v USA má dokonce i svůj svátek - 23. února, tak jsem se s jeho pečením sekla vlastně jen o týden :)

Kupuju zajíce v pytli...ehm...krabici!

Poslední dobou se celkem rozjelo nakupování tzv. boxů, které si objednáte, jednou za měsíc vám přijde krabice a v ní zboží alespoň v takové hodnotě, kolik jste za krabici zaplatili. V krabici většinou najdete novinky na trhu nebo třeba neobvyklé produkty, zaměřeny jsou většinou na kosmetiku nebo na jídlo. Mě samozřejmě zaujaly ty žrací krabičky (no...krabičková dieta to vážně není), ale když jsem sledovala, co v některých občas bývá, tak jsem to považovala za zbytečné utrácení (za všechno třeba směs na muffiny - proč???). Na konci roku jsem ale narazila na nově se rozjíždějící Zajíce v krabici, kteří se zaměřují na zdravé potraviny, neobvyklé, zajímavé a bezlepkové. To už zní dobře, ne? (Z objevu Zajíců jsem byla tak nadšená, až jsem prošvihla objednání lednové krabičky, tak jsem se holt musela těšit o měsíc déle.)

Boží krabice! Už mi ji chtěli doma zabrat.

Za Zajíci stojí jen dva lidi, Vašek a Petra, kteří skvěle komunikují i na facebooku (dvakrát mi dokonce chtěli vyjít vstříc, když jsem si objednávky pokazila vlastní blbostí - jednou jsem prošvihla lednový termín objednávek a jednou jsem se jen blbě litovala, že mi krabice dorazí na sever v době, kdy budu na jihu). Jak jsem už říkala, všechno je prudce zdravé, zajímavé, bez umělých sladidel, barviv a všelijakých sajrajtů. Krabice stojí od 330,- do 350,- Kč za měsíc (nejlevněji při objednání na půl roku, o něco málo dražší na čtvrt roku a nejdražší při objednávce jen na jeden měsíc).

Cupcakes s černým čajem a citronovým krémem z mascarpone

Už několik měsíců se chystám na čajové cupcaky, říkala jsem si, že nejjednodušší práci bych měla, pokud bych použila zelený japonský čaj matcha. Jenže to bych nebyla já, kdybych se ji dokopala koupit. Původně jsem doufala, že mi dojde od kamarádky z Vietnamu, to mělo rovnou tři háčky - říct si jí, říct si jí v pravou dobu, když něco posílá do Čech, a taky by to muselo jít, neb z Vietnamu se prý nedá poslat nic práškového. Taky jsem si ji mohla koupit, žejó. To má jeden velkej háček - mě, která si prostě nikdy nemůžu vzpomenout (a když si vzpomenu, tak ji nemají). Matcha nevyšla, ale proč by neměly jít cupcaky z černého čaje?

Samozřejmě to jde! Tak jsem googlila, googlila a nakonec si vygooglila tenhle recept a s menšími úpravami ho prubla. Krém byl v původním receptu máslový (jak jinak...brrr), takže to chtělo vyměnit, tak jsem vzala můj nejoblíbenější z mascarpone. No a k černému čaji nejde nic víc než citron :) 

Pralinkování v Chefparade

Už celkem dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych chtěla zkusit nějaký kurz v kuchařské škole, ale vždycky jsem to zavrhla. Hlavním problémem bylo obvykle to, že nerada chodím sama mezi cizí lidi. A taky nebyly peníze, v době narozenin jsem si nevzpomněla, Ježíšek se o tom taky nedozvěděl a tak vůbec. Ale nakonec se na mě v podivném oblaku sneslo štěstí, náhoda, klika nebo tak něco a já před Vánoci vyhrála na instagramu kurz Pralinek v Chefparade v Praze. (Vyhrála jsem to za fotku skořicových sušenek, sice to bylo vylosováním a ne za fotku/recept/cokolivjiného, za což jsem nakonec ještě radši, protože mě nikdy nikdo v ničem nevylosoval!) Tak jsem překousla nechuť ke všemu cizímu a dorazila na Žižkov.

Pracovní ostrůvek v Chefparade mluví za vše :)

Kurz vedla Bára Kulíková, cukrářka z pražské restaurace Aromi (tuším, nejsem si jistá, jestli si to pamatuju správně...), sešlo se nás pět, pralinkovali jsme něco málo přes dvě hodiny a stihli dva druhy pralinek - jakkoličokoládové se smetanovou a ovocnou náplní. 

To je hummus!

Kdysi na gymplu mi kamarádka vyprávěla, jak se její maminka dala na zdravou výživu a dělá třeba "humus". Jako správná pubertální blbka jsem se hrozně smála názvu a vůbec neřešila, co by to mohlo být. Asi před rokem a půl jsem se podivovala nad cizrnovým salátem jiné kamarádky. No a teď se cizrny (a luštěnin jako takových) můžu užrat, hummusu obzvlášť. Poprvé jsem ho měla před dvěma lety ve Vídni v jakési kavárně jako součást "arabské snídaně" a pak v brněnské kavárně Atlas (která je mimochodem hrozně super!). V Atlasu jsem se do něj definitivně zamilovala a začala ho dělat i doma.

Ehm, fotky jsou dost děsivé, holt když se někdo rozhodne výtvor fotit večer, v tmavé kuchyni a pod zářivkou, tak se zázrak čekat nedá. Natož když je takové tele, že si nepřenastaví vyvážení bílé a vzpomene si, až když je sežráno.

Hummus je cizrnová pomazánka nebo dip, která pochází se Středního východu, ale populární je třeba i v Maroku a čím dál tím víc i v Evropě. K jeho výrobě se používá kupodivu cizrna a také tahini - sezamová pasta. Tahini se dá koupit ve specializovaných cizokrajných potravinách, ale stále častěji i v supermarketech. Tady však můžete najít recept, jak si tahini vyrobit doma celkem snadno a hlavně levněji.

Citronové cupcakes s ostružinovým krémem aneb Léto je vážně daleko

Letošní zima je fakt divná a mně o to víc chybí léto na chalupě, kde nejsou lidi, je to všude zelený a hlavně - jsou tam ostružiny. A jelikož je v nedohlednu pravá zima, pravý jaro, natož i pořádný léto, tak si to léto udělám alespoň na blogu ve formě citronových cupcakes s ostružinami :)

Samozřejmě nechci žádnému potenciálnímu čtenáři (chňá! chňá!) dělat akorát chutě čerstvým letním ovocem - jednak je možnost, že ho má někdo v mražáku, ale taky se dá všechno úspěšně nahradit džemem podle chuti :) 

A abych nebyla za plagiátora, tak recept na těsto mám z Allrecipes.com, krém je znouzectnost (která mi chutná!).