Máslové croissanty

Takže na rovinu - do receptu na máslové croissanty jsem nepřinesla ani špetku vlastní invence, recept je komplet podle Kitchenette. Takže proč ho znovu zveřejňovat? Přece protože blogování není jen o tom, aby se člověk s celým širým světem podělil o bezva recept, který nejde jinde najít a který mu jako úderem blesku přišel na mysl, ale především o tom, aby si mohl blogger pěkně honit triko a ukázat, co se mu povedlo (a instagram na to vždycky nemusí stačit, žejo...).

A vůbec, něco jsem receptu přinesla! Vydělila jsem ingredience napůl a 4 croissanty posypala cheddarem! Prudká kreativita, no né? ;)

Došla jsem k závěru, že croissantové těsto není nic těžkého, abych se tomu musela vyhýbat tolik, jako do teď. Jde jen o to, rozpočítat si čas, abyste vždycky včas rozváleli a popřekládali těsto a aby vám před posledním válením neleželo moc dlouho v lednici, jinak by taky nemuselo vůbec vykynout. Markéta Pavleje (Kitchenette) doporučuje věnovat poslednímu odložení v ledničce ideálně 6-8 hodin, ale rozhodně ne víc než 18. Já těsto zadělala asi v 19 hodin večer, kolem 23 hodin naposledy rozválela, vytvarovala druhý den v půl 8 ráno, cca v 9 jsem začala péct a croissanty vyšly nádherně! (Ale předem jsem si musela nakreslit časový harmonogram, abych měla jistotu, že nepůjdu spát ve 3 v noci...:) )

Makronky podle Pierra Hermé s hořkou ganache

Zjistila jsem, že mám celkem dar netrefovat různé významné žrací dny přesně o týden. Jednou třeba americký Národní den banánového chlebíčku, to jsem ho o týden předběhla (normálně se slaví 23. února). To by tak nevadilo. Ale teď jsem ve čtvrtek 20. března prošvihla francouzský Jour du Macaron! Ne že bych o něm nevěděla, to jó, ale já prostě jen zapomněla dovézt si domů mandlovou moučku (která je teď na severu k nesehnání)...

No. 

Prostě pitomá.

Ale včera jsem to napravila a to rovnou přímo podle Pierra Hermé a nikdy jsem nebyla s mýma makronkama spokojenější. 

A vlastně jsem si tím týdenním zpožděním zprůměrovala ten předstih s banana bread. Takže to je jako kdybych se v obou termínech trefila přesně. 

No né?

Jo a jinak makronky, které jsou teď v Čechách děsně in, jsou už prý v Paříži out. To jim na chuti ale nic neubírá, tak proč se jim nevěnovat dál... (Btw - in jsou teď prý éclairs. Ty už tu mám taky, předcházím dobu. Tu českou. Chňá.)

Pokud jde o makronky, tak mi vlastně nikdy nepřišly nijak nevyzpytatelné, jak se o nich vykládá, ale možná jsem jen měla kliku (totálně se mi nepovedly jen jednou a to v cizí troubě). Dřív jsem používala tzv. francouzský způsob přípravy (sníh se šlehá rovnou s cukrem, pak se přimíchají suché ingredience), ale výzva pro mě byl tzv. italský způsob, který používají také slavná pařížská cukrářství Pierre Hermé nebo Ladurée, tady se používá cukrový rozvar, který se musí ohřát na přesnou teplotu a který se pak všlehá do sněhu (a cukrového rozvaru se bojím úplně stejně jako karamelu!). 

Nakonec to až tak děsivé nebylo, makronky vyšly úplně krásně a ještě mi přijde, že u tohoto receptu není tak nutné trefit nejideálnější teplotu v troubě. 

Ultra čokoládový koláč s višněmi

Někdy ve zkouškovém jsem se byla učit v brněnské kavárně V melounovém cukru (což je mimochodem asi nejsympatičtější kavárna v Brně) a kromě cappuccina, mandarinkové limonády (boží okurkovou zrovna neměli) jsem si dala taky skoro dokonalý čokoládový koláč se švestkami (a taky šlehačkou a kofilou, ale to už byl jen detail, ani bych to nemusela mít). Čokoládová ganache v koláči měla tak úžasnou konzistenci, že se mi o ní od té doby snad i zdálo. Tak jsem nám takový koláč teda taky udělala, ať mám klid!

 V Melounovém cukru byly ty švestky děsně fajn nápad, ale ta čokoláda je nějak přebila, byly málo výrazné a znát byly spíš jen na skus, tak jsem se rozhodla je vyměnit za višně (teď teda samozřejmě z kompotu :) ).